Historie týmu

^{připravili: Michal Šaber, Michal Myšík}

Léta Páně 1998 až 2000 - Malý bílý míček dvakrát jinak

Na počátku všeho našeho snažení, tedy v době, kdy ještě nemohla být o existenci nějakého týmu ani řeč, byl, pro někoho možná dost překvapivě, ping-pongový míček. Míček ne větší než Fašiho levé varle (kdo neviděl, neuvěří), který tehdy ještě hubený Michal Šaber a už tehdy vysoký Honza Matyáš alias Mates pinkali přes nízkou síťku v legendární "sportovní hale" DDM Teplice. Pod vedením Jitky Kopecké jsme tehdy každou středu zdokonalovali své ruce a především nohy a o florbale jsme nevěděli lautr nic. Občas jsme si tréninky zpestřovali míčovými hrami, až jednou zasáhl genius loci sportovní haly DDM a my vytáhli ty srandovní plastové hokejky. Strhla se neuvěřitelná mela, sekání a šermování ve stylu románů Alexandra Dumase staršího a my si najednou připadali jako opravdoví hokejisté. Od toho dne jsme stále častěji tlačili na Jitku, zda bychom si nemohli dneska zahrát výjimečně míčkovky. Naše soustavné otravování vyústilo v novém školním roce v otevření florbalového kroužku a my začali poznávat, že se jedná o sport nekontaktní, že ruka je odměněna dvouminutovým trestem, že hlavou hraje florbal jen idiot a Eda a že Noymi (čti Nojmy) do brány bez helmy za žádnou cenu nevleze (=srab).

Čímž se dostáváme k partě, která se kolem florbalu v DDM tak nějak točila. Krom Honzy a Michala se o vznik tehdejšího týmu zasloužil také Eda "Letící šíp" (na jehož počest byla pojmenována tzv. Edova pirueta, kterou lze provést jen u topení v Domečku), Honza Pospíšil (zvaný Hokejista nebo taky Kuželka), legendární brankář Lukáš Neumann alias Noymi a později i jeho brácha Michal Neumann. Podle hesel „za vším hledej ženu“ a „kam čert nemůže, nastrčí ženskou“, jsme mezi sebou hýčkali i nějaké ty prsatice…vzpomeňme na Zuzanu (která nic neuměla, ale proslavila se tím, že přetáhla Edu florbalkou přes záda minimálně 2x), Šárku (která hraje momentálně ženskou extraligu) a především Andreu Kuchyňkovou, která dělala čest svému příjmení tím, že držela florbalku jako vařečku. Andrea však sehrála v našich florbalových kariérách významnou úlohu tím, že nás seznámila s bohosudovskými věřícími a my se mohli poprvé v životě poměřit s jinými mušketýry. 

Léta Páně 2001 až 2005 - Příliv nových hráčů a první turnaje za DDM Teplice

V té době se nám hráčská základna pomalu ale jistě začala obměňovat. Naverbovali jsme Jirku Marka alias Fašiho a odchytli jsme také Zdendu Kokeše (zlí jazykové mu přezdívali Twister). Vedoucím týmu se stal Michal Šaber a především díky němu se začal náš tehdejší tým DDM Teplice účastnit prvních turnajů. Z týmu odešli Eda i Honza Pospíšil, místo nich se na naši hru přišli podívat a už zůstali Marek Surgoš a Michal Myšík (už ani nevím, kdo ho jako první donutil hodit vzteky hokejkou ke stropu), který občas přivedl bráchu Davida Myšíka. I nadále jsme trénovali v "Domečku" a občas s námi zaflirtovali také Lukáš Koutník, Aleš Kaštánek nebo Jevgenij Novikov alias Žeňa.
A pak se turnaje z malé a zákeřné tělocvičny na Bohosudovském gymplu přesunuly do Bohosudovské haly. Dobový zápis jednoho z hráčů popisuje turnaj z 15. září 2005 stručně takto:
"Kluky jsem naložil úplně zmrzlé, blázen Marek tu byl i v jednom stupni nad nulou zase v mikině a červeném šátku. V Bohosudovské hale jsme se sešli s Jirkou, Žeňou, Michalem a Michalem. První dva zápasy jsme vyhráli, třetí remizovali a poslední, před nímž jsem kluky posadil do šatny a pustil jim „Já, robot“, opět vyhráli a postoupili tak z prvního místa ve skupině do zítřejšího čtvrtfinále. Díky rozpisu jsme končili už ve dvě hodiny a ne v sedm, jak tomu bylo v loňských ročnících, díky čemuž jsem se dostal včas domů."

Léta Páně 2006 až 2007 - První rok v KFL ještě jako DDM Teplice

Přesunutí náhodných turnajů do Bohosudovské haly změnilo mnohé. Díky Michalu Šaberovi jsme se dozvěděli o Krupské florbalové lize a po jednohlasné domluvě jsme se jako DDM Teplice přihlásili do jejího druhého ročníku (2006/2007). Opustili jsme takřka všechny náhodné turnaje, které se do té doby musely pracně shánět a pravidělně jsme jednou za dva až tři týdny jezdili na zápasy do Bohosudovské haly. Počítaly se nám body, statistiky, postupovali jsme či klesali v tabulce a konečně jsme mohli hrdě prohlásit, že hrajeme florbalovou soutěž, byť pralesní neregistrovanou.
Své místo v bráně natrvalo zabral Michal Kinter alias Viking a v zákulisí ligy se pak chvíli poděšeně šuškalo, že jsme z SSK future na střídavý start získali hráče Mojžíška, kterému někteří nepřátelští byrokraté komolili jméno na Tomáš Mojžíííš. To totiž Zdenda Kokeš přivedl do týmu Tomáše Mojžiše alias Mojžu, kterého do dvojice ihned doplnil Jirka Pokorný. I když jsme tenkrát uhráli jen povinné vítězství s Fénixem Krupka, zatímco se Sportem Krupka, Phantoms, dokonce i s Bohosudovem Steels jsme prohráli, v Mojžovi a Jirkovi jsme našli pravidelné posily. Sezónu jsme dotáhli až do play-off, které mělo právě ve druhém ročníku KFL vzhledem k počtu zúčastněných týmů svou premiéru. Trénovali jsme mezitím zejména kvůli studujícím už i v Praze na ZŠ Weberova, a tak se naše fyzička držela na úrovni. Někteří se domnívali, že dokonce do takové míry, že jsme schopni porazit florbalově vytříbený tým Sokol Jadberg Verneřice a dostat se přes něj do dalšího kola play-off. Ani s povolaným brankářem Lukášem Kurialem jsme však žlutočerný tým starého Filipce, řečeného Klapzuba, neporazili, a tak byl Michal na základě sázky Markem téměř do hola skalpován. 

V černých trikách jsme Verneřice potrápili jen minimálně, a tak to Michala nakonec stálo vlasy.

 Léta Páně 2007 až 2009 - Vznik FBC Desillusion 07 a příležitost v Praze

Díky neúnavné aktivitě Michala Šabera se část hráčů DDM Teplice v Praze v přátelském utkání střetla s týmem Sokol Žižkov, načež jsme byli osloveni s nabídkou do Sokola Žižkov vstoupit. Jako hráči ČFbU, jako hráči oficiální registrované ligy. Po zpočátku rozpačité reakci jsme nabídku přijali a otázkou tedy zůstala naše účast v Krupské florbalové lize. Má to ještě cenu?
V teplické Hlubině se proto 12. srpna 2007 v 18:00 sešli napřed Jirka Marek, Marek Surgoš a Michal Myšík, které později toho večera doplnili Tomáš Mojžiš a Michal Kinter. Všichni se jednomyslně usnesli, že chtějí v KFL pokračovat, nicméně již nikoliv pod hlavičkou DDM Teplice. A vzhledem k nadšení, kterým oplývali, nevznikl jen název FBC Desillusion 07. Následovaly webové stránky, společné dresy, společná idea, radost a myšlenka. Štafetu vedoucího převzal po Michalovi Šaberovi Michal Myšík. Honza Matyáš, v té době již především žižkovskými hráči veden pod přezdívkou D-Fens, přišlíbil svou účast telefonicky ještě během založení týmu, Jirka Marek zalovil mezi talenty v DDM a přivedl Honzu Mauleho a Mojža zavzpomínal na časy gymplu a oslovil Honzu Sádla. Jirka Pokorný musel vinou zranění další účinkování v KFL vzdát. Myšlenka nadchla i třetího z rodiny, Vláďu Myšíka, jehož prodloužená samogólka si rázně vymohla v KFL první výjimku a taktéž Michala Šabera, řečeného již v té době Racek, který po prvotním zaváhání zkrátka také zatoužil "být u toho"! 

První zápas v rámci KFL odehrál náš novopečetěný tým Des07 2. září 2007 ještě v černých trikotech a hned dostal příležitost ukázat, zda-li má větší budoucnost než bývalý tým DDM Teplice, neboť se utkal s vykonavatelem své poslední porážky, s Jadbergem z Verneřic. Díky Markovi, který vstřelil první gól, jsme se brzy dostali do vedení. Ve čtvrté minutě přišel rychlý protiútok soupeře, který jsme sice stačili pokrýt, ale zaskočila nás střela z dálky, která ač nebyla příliš rychlá, šla přes obránce přímo do růžku. D-Fensovi se po rychlé rozehrávce povedlo umístit střelu přímo k tyči, a tak jsme první třetinu zakončili vítězně. Druhou třetinu jsme vinou dvou gólů Fialy prohráli 0:2, sami jsme nevyužili ani jednu z šancí, kterých nebylo zas až tak málo, a tak jsme prohrávali 2:3. Ve třetí třetině náskok soupeře zvýšil Soukup, po volné rozehrávce zhruba na hranici velkého brankoviště. Přihrávku jsme na něj měli očekávat a alespoň jeden ho měl hlídat, navíc střelu z celkem velkého úhlu musí bezpodmínečně pojistit golman. Pak jsme se konečně zvedli, opět snížil Marek a vypadalo to docela dobře, vytvářeli jsme si šance, na druhou stranu jsme mohli dvakrát třikrát děkovat nešikovnosti soupeře, který po pěkné akci netrefil naší bránu. Minutu před koncem jsme chtěli odvolat golmana, ale když se naskytla vhodná příležitost a my měli míč zdálo se pod kontrolou, soupeř nám míč stačil odebrat a v poslední minutě vsítil branku, po které již nemělo smysl golmana odvolávat. Prohráli jsme 3:5 po zarputilém boji. Soupeři navíc zdatně dopomáhali rozhodčí Snoeks, kteří naše zákroky často honotili snad až příliš přísně a my si vysloužili dohromady snad šest trestných minut. 

Poprvé jsme se do nových bíločerných dresů oblékli na turnaji 23. září 2007, ale štěstí nám příliš napřinesly. Na konci sezóny jsme pak obsadili sedmé místo, když jsme v předkole play-off napřed porazili FBC Lajdáci a posléze v prvním kole play-off nestačili na Sokol Bílina. Rok nato se k nám po jednosezónním výpadku vrátil Zdenda Kokeš a o hru v týmu požádal exVerneřický Zdenda Kubíček. Sám však během v té době aktuální sezóny 2008/2009 pomalu ustupoval do pozadí, až přestal chodit na zápasy úplně a dal nám tak najevo, jak se to s jeho účastí vlastně má. V nejnovější sezoně 2009/2010 už se ani neozval, a tak jsem rádi dali prostor novému mladíčkovi, Patriku Hanauerovi, který se velice osvědčil.
Tým FBC Desillusion 07 má aktuálně 12 hráčů v poli a 2 golmany a odhodlává se ke druhé sadě dresů, v níž by se snad konečně mohl dostat přes první kolo play-off.