18 vteřin do plných šesti bodů

Od sobotního florbalového turnaje v Bohosudově jsme reálně očekávali alespoň tři body. Fénix Krupka však přijel bez hlavního tahouna týmu a jak se Marek vyjádřil, na tři body ještě nikdy takto zralí nebyli. Zápas tomu poté dramaticky odpovídal. S FbK Děčín se zápas vyvíjel v náš prospěch již od začátku; soupeř začal tlačit až ve třetí třetině, ale naše zodpovědná hra nakonec přeci jen slavila úspěch.

Zápas s Fénixem se hrál v příjemně svižném tempu, které naše dvě čtyřčlenné lajny, doplněné tentokrát o Patrikova kamaráda Simona, bez problémů fyzicky zvládaly. Vzhledem k přebytku útočníků se dozadu stáhl Honza Maule a své nové role se zhostil s nenadálou suverenitou. Obecně se obranné skvadře našeho týmu ulevilo, že se zápasu neúčastnil vždy velice aktivní a těžce hlídatelný útočník Bím. Michal oslavil tuto skutečnost hrou v džínách(ačkoliv mu šortky jen zapadly pod lavičku). I přesto se v naší obraně občas odehrály tvrdé souboje, které v případě Jiřího bohužel skončily i loktem v obličeji. V tomto turnaji výtečně pracující obránce musel s bolestivým výrazem opustit hrací plochu a na záchodě pak z nosu odpustil tupláka malinovky. V útoku se mezitím dvojice Simon-Patrik trochu hledala a prosazovali se zejména Marek s Honzou Sádlem, jejichž spolupráce spolu s Jiřím vedla v polovině zápasu k důležitému gólu. Ve třetí třetině se kvůli tomu zápas dostal ještě více do tempa, šance byly na obou stranách, ale soupeře držel svými robinsonádami skvěle chytající Mávo, zatímco naše střídačka tleskala pozornému Vikingovi, který toužil po nule. Fénix však zvládl závěr utkání takticky lépe. Půl minuty před koncem odvolal golmana a po příkladné spolupráci snad všech pěti hráčů na hřišti vymetl 18 vteřin před koncem růžek naší brány Stejskal. Takřka do prázdné brány. Následné nájezdy skončily stejně jako základní hrací doba 1:1, a tak se oba dva týmy rozešly smírně s jedním bodem v kapse.

Tým FbK Děčín, s nímž mají naše zápasy vždy přátelsky provokativní nádech, byl možná v první třetině poněkud zmatený, že v bílých dresech hrají soupeři a nikoliv spoluhráči, a tak jsme již ve druhé minutě otevřeli střelecké konto krásnou samostatnou Jiřího akcí po křídle a do konce třetiny přidali góly ještě Honza Sádlo a Patrik. Děčín se poté začal na hru lépe koncentrovat a uplatnil herní vzorec, který nám znesnadňoval důsledné bránění. Hráč Kocour díky tomu dostal dostatek volného prostoru a střelou o břevno poslal míček za Vikingova záda. Míček se však o síťku odrazil zpátky ven z brány a ani jeden rozhodčí proto gól nepískl. Hra tedy pokračovala, Děčín dokonce hrdě odmítl naši nabídku gól uznat, aby z toho nebyla úplná fraška. Přidali jsme tedy opět díky Patrikovi čtvrtý gól a ve třetí třetině se možná zbytečně stáhli, čehož soupeř využil a přeci jen se pak dvakrát až do naší brány prosadil. Na vítězství to však nestačilo, a tak jsme si mohli za zasloužený výsledek 4:2 odnést plné tři body.

Největší radost mám z toho, že si turnaj všichni naši hráči užili a cítili sami ze sebe dobrý pocit. Během turnaje nebyla nouze o zajímavé momenty, a tak si snad na své přišli aji Racek s Míšou, kteří nás přišli podpořit. Přihlížející hráče zbylých týmů určitě pobavila má bezhlavá a neúčinná kolečka, která nebýt mantinelů, jistě by překročila prostorovou kapacitu haly. Pokusím se příště zúročit své fyzické síly přijatelnějším způsobem. Velikou pochvalu zaslouží Viking, který tento turnaj obstál znamenitě a nulu by si býval zasloužil. Nemenší pochvala pak náleží Honzovi Maulemu, který v obraně byť dočasně, tak plnohodnotně zaplnil prázdné místo, a celému zbytku týmu, který tento víkend opravdu předvedl pohledný florbal. Speciální dík patří Simonovi, že si našel čas a svou aktivitou dopomohl k dosaženým výsledkům.