Kterak Kouťas v úvodu sezóny bodoval

K prvnímu turnaji letošní sezony jsme kvůli mnoha absencím nastoupili ve velmi netradiční sestavě. V Mimyho dresu číslo pětatřicet se tentokrát proháněl po Krupské sportovní hale Vojta Hynek a v Davidovo šestnáctce pro změnu svým rozvážným krokem školil soupeře Krůža, tedy naše dvě posily z pražského sokola. Jinak proškrtávání soupisky bylo dneska opravdu velice zajímavé. Z původní sestavy zbyli pouze Kouťas, Mates, Mojža a Náčelník. S jedním člověkem na střídání se rýsoval velice náročný turnaj.

A první soupeř patřil hned do kategorie nejtěžších – Sport Krupka, nad kterým jsme v dosavadní historii KFL ještě nezvítězili a tuto smutnou statistiku se nám nepodařilo prolomit ani tentokrát. Sport v takřka nejsilnější sestavě se brzy ujal vedení. Poté sice Mojža jedním ze svých povedenějších plachtáků vykřesal naději, ta ale trvala pouze 10 vteřin, než se naší obranou prohnal Sýra a opět nás vrátil do pozice dotahujícího týmu jedním ze svých klasicky vymetených vinglů. A protože se „pán s červenou čepelí“ (to prones Krůža:-D) podobně trefil ještě dvakrát, bylo brzo po nadějích. Snížit na konečných 2:5 se poté v závěrečné třetině povedlo Vojtovi, který si i přes naše upozornění, že Sporťáci staví na hokejbalových základech, častokrát nechával hru zbytečně otrávit.

Po vydatném obídku jsme se kolem druhé hodiny odpolední pustili do Legend. To měl být soupeř daleko hratelnější, což se sice potvrdilo, přesto ale klucí zelení Kouťase v bráně párkrát hodně nepříjemně pozlobili (především pak technicky dobře vybavený „potapěč“). Lukáš však spolehlivě všechny jejich pokusy lapil a zrodil se tak jeho první a doufejme né poslední letošní shot out. Vynikající výkon však předváděl i jeho kolega v opačné svatyni, který chvílemi našim ostrostřelcům chytil i nemožné a především jeho zásluhou se konečné skore zastavilo pouze na stavu 2:0 pro nás. Branky (pokud mě mysl neklame) obstarali Vojta s Krůžou.

Po krátkém odpočinku jsme nastoupili k poslednímu zápasu dne proti Fénixům. Úvod jako z říše snů obstaral Vojta, který proběhl celým hřištěm, a poté z ostrého úhlu procedil míček za Mávova záda. To byla však na dlouhou dobu naše poslední radost. Stále více se začínala projevovat únava, kvůli níž nás začal soupeř naprosto jasně přehrávat a tak nebylo divu, že po druhé třetině svítilo na ukazateli 4:1 v náš neprospěch. Málokdo v tu chvíli věřil, že se nám zápas podaří ještě zdramatizovat. Ale sebrali jsme poslední zbytky sil, zabojovali a po několika pěkných kombinacích a rychlých brejcích se nám podařilo Fenix dotáhnout!!! Bohužel v závěrečných minutách byl šťastnější soupeř, který po zmatcích v naší obraně zaznamenal vítěznou trefu. Vyrovnat se nám poté nepodařilo ani při téměř minutu trvající power-play a z pěkného napínavého utkání jsme odcházeli poraženi 4:5.

Velké poděkování patří našim posilám z Prahy, které nám při tolika absencích umožnili, abychom k zápasům mohli vůbec nastoupit a sehrát v nich důstojnou roli. Osobně mám z dnešních výkonů dobrý pocit, protože jsme si fakt mákli. Holt ta fyzička stojí za starou bačkoru a chtěla by trošku poladit :) Ale přece jen by to chtělo si na tý střídačce po několika sprintech přes celý hřiště odpočinout déle než 15 vteřin, než se připlazí další vyflusaný hráč s jazykem na dresu.

Na závěr bych rád vyzdvihnul Kouťasův přínos pro ofenzivu mužstva, jelikož dnes zaznamenal svůj bodově nejúspěšnější turnaj! Dva z jeho výhozů dopravili naši střelci na místo určení a Lukáš tak hned z kraje sezony rázně promluvil do kanadského bodování našeho týmu :) - motivace pro Zdendu, aby nakonec neskončil jako golman:-D:-D. Spolu s vychytanou nulou pro mě tedy jednoznačný hráč turnaje.