Namísto jednorožce padli Phantoms

Tak jako se dlouho nestalo, že by Bad Boys prohráli oba dva své zápasy, tak jsme dlouho nepředvedli dvě natolik rozdílná utkání. S týmem Phantoms nám vyšlo téměř vše a soupeř troskotal na soustředěném Vikingovi, zatímco proti Bílině jsme naprosto pozbyli veškerých dovedností a sami sebe jsme deklasovali na rozdíl třídy. Sokol Bílina tak i nadále zůstává naším nepolapitelným jednorožcem.

Phantoms se ihned po úvodní buly vrhli do útoku a nebylo těžké si všimnout, že proti nám stojí již nejen silově a rychlostně, ale také kombinačně vyspělý tým. Kupodivu jsme se však na dnešek probudili všichni včas a hned od první minuty jsme byli schopni útoky soupeře odrážet, nebo dokonce sami ohrozit jeho bránu, do níž za celou letošní sezónu padlo nejméně gólů. MiMy vytvořil netradiční útočnou dvojici s Honzou S a takřka okamžitě si začali herně rozumět. Vznikla z toho první šance, kterou MiMy napral napřed do gólmana a vzápětí nešikovně do břevna, namísto do prázdné brány. Hra se většinou zdržovala u nás, ale pozorná obrana s čilým Vikingem náporům Phantomů zatím odolávala. Pak přišel náš nenadálý protiútok, Honza S podržel míček, a jen co tím na sebe vylákal oba dva obránce Phantoms, poslal přihrávku na nekrytého MiMyho, který mohl nerušeně skórovat.
K vyrovnání bohužel došlo takřka vzápětí, naše zarputilost nicméně vedla ke druhému gólu. David se rychlým únikem zbavil dotírajícího soupeře a poslal přihrávku na Honzu S, který nás svým vůbec prvním gólem v sezóně poslal opět do vedení. Přetahovaná pokračovala, souboje se přiostřily a soupeř začal nepříjemně tlačit. Opět srovnal, na 2:2, a neustále hrozilo, že se dostane do vedení. Naštěstí jsme se opět začali lépe koncentrovat a do přímého ohrožení brány se dostali také Marek se Zdendou. Chvíli se o míček prali, až Marek přeci jen snažným plácnutím poslal míček za brankářova záda. Ani další vedení nám ale nebylo přáno dlouho a tak byl stav v polovině třetí třetiny 3:3.
A pak přišla cca 28. minuta uktání. David se z obrany vydal po křídle na výlet a poslal vzduchem vysoký míč na Marka. Ten si takřka fotbalový centr zpracoval na prsa a jen se míček dotkl země, napálil jej již tísněn dvěma Phantomy přes gólmana pod břevno. Eufórie! Hala burácela naším vítězným křikem a Phantoms se seběhli k rozhodčímu Děčína, k Číčovi. Marek měl stát podle jejich slov údajně v malém brankovišti. Naštěstí pro nás se Číča nenechal ovlivnit námitkami a věřil tomu, co sám viděl. Gól uznal. Hráči Sokola Bílina, přítomní v hledišti, mu později dali za pravdu. Marek sám tvrdí, že stál od hranice malého brankoviště možná i metr. Dost utvrzování, gól podle nás padl zcela regulérně. Ale ještě nebyl konec...
Jako bychom si ještě sami chtěli opepřit poslední chvíle utkání, čtyřicet vteřin před koncem nás na hřiště vběhlo pět a rozhodčí udělil dvě minuty. "Dobrovolník" Jiří pak sledoval náš nervózní, avšak důsledný beton, který jsme dokázali lepit tuhou směsí až do závěrečné sirény. Vyhráli jsme. Endorfiny zaplavily naše unavená těla a nic na tom nemohly zkazit ani poznámky soupeře, který si při podávání rukou neodpustil poznamenat, že naše vítězství rozhodně nebylo zasloužené.

Po jednozápasové přestávce jsme se na hřiště vrátili zas. Když dopoledne FbK Děčín prohrál se Sokolem Bílina 1:8 a hráči v bílo-modrých dresech se znaveně odebírali do šaten, vznášela se ve vzduchu otázka, zda není na čase najít si jiný spřátelený tým. Vždyť "Sokolníci hráli lepší florbal, i když je jejich věkový průměr asi tak o deset let vyšší" a rozložili Děčín "nejenom kombinačně, ale dokonce je i přeběhali" (parafrázované citace z Reportu ze 7. turnaje FbK Děčín). Jen jsme však nastoupili ke svému utkání my, mohli jsme být rádi, že už jsou hráči Děčína kilometry daleko, sic by nás stíhal jeden výsměch za druhým.
Oproti prvnímu zápasu, v němž se nám dařilo takřka vše, nač jsme sáhli, se naše síly se Sokolem totálně rozložily a hned od první třetiny bylo zle. Vikingovu sebedůvěru zlomil první gól z dálky, naše nahrávky narážely na hole soupeře nebo nenacházely svůj cíl a ojedinělé střely tupě odpadávaly od mohutného bílinského golmana, který nás tak začínal přivádět na pokraj zoufalství. Pravé představení však předvedla útočná dvojice Gebhardt - Rais, která si s nevídanou obratností a hravostí tropila z naší obrany šašky, góly střílela zpravidla do prázdné brány, a když pak dokonce donutila obětavého Vikinga srazit si střelu do vlastní brány, náš golman zůstal bezmocně ležet na zádech a jen si žalostně povzdechl: "Tak už mě kua poďte někdo vystřídat." Bohužel nebyl kdo, a tak musel vydržet do konce. Ačkoliv Phantoms nepískali špatně, tak zejména na začátku přehlíželi spoustu sekání, a na střídačku jsme se tudíž brzy vraceli notně otlučení. MiMy si vysloužil sporné dvě minuty za zdržování hry, když nikým neatakován odpálil míček do zázemí. Padl z toho další gól. Docházela nám motivace, síly i naděje. Na střídačku se naši hráči vraceli znechucení, vyčerpaní nebo s hlavou skloněnou. Markovo symbolické "L", vyobrazené při jednom ze střídání prsty na čele, obsáhlo vše. Toto utkání se nám zkrátka nepovedlo, a když už jsme se dostali do povedené šance, v poslední vteřině zachytil přihrávku soupeř, nebo jsme se netrefili, nebo střelu pokryl bílinský gólman. Naši čest po spolupráci s Davidem a Markem zachránil dnes opravdu vynikající Honza Sádlo, kterého chuť střílet góly ani po prvním jubilejním gólu v sezóně neopustila. Nejen dík svému bodovému přínosu se tak stal jasným hráčem turnaje.

Do dalšího turnaje máme nyní spoustu volného času, nedělám si však iluze, že jej někdo využije k nepřetržitému tréninku. Dovolte mi tedy, abych vám popřál spokojené Vánoce, nějakou tu florbalovou libůstku pod stromem a divoký vstup do nového roku. Pokud možno bez zranění, ať máme v neděli 3. ledna 2010 zase plnou soupisku. Doufejme, že první turnaj příštího kalendářního roku začneme bodovým přídělem. Za můj dárek v plén můžete považovat tento článek, i když... ne nad každým dárkem pod stromečkem nám poskočí srdce radostí ; ) Tak šťastný a veselý...