Sezóna končí opět na prahu semifinále

V loni nás ve čtvrtfinále play-off KFL vyřadil favorizovaný tým Bad Boys, který poté celou ligu vyhrál. Letos se proti nám podobně jako před dvěma lety postavil Sokol Bílina. Soupeř druhý po uzavření základní části, přesto nejpříhodnější, jakého jsme si mohli pro čtvrtfinále přát. Když pominu dvouletou touhu po odvetě, tak hru i sílu Sokola Bílina jsme v porovnání s ostatními možnými soupeři měli zlomit nejsnáze. Nepovedlo se. Ve třech vyrovnaných zápasech nás červeno-modří opět zastavili na prahu semifinále, a toužebně očekávaná odveta tak ke svému naplnění opět nedospěla.

Ačkoliv jsme očekávali agresivní vpád do našeho obranného pásma, Sokol Bílina se hned od prvních vteřin prvního zápasu série překvapivě stáhl na svou polovinu. Reagovali jsme opatrnou nedůvěřivou hrou, která však po chvíli vzala za své, protože jsme zkrátka horké hlavy a labilní aktivita našeho soupeře nás dráždila pokoušet štěstí. Hráči Sokola se však nestáhli z obavy před naším florbalovým uměním, nýbrž zkušeně vyčkávali na naše první chyby, a tak stačil první větší kiks, protiútok a Viking se po míčku již ve čtvrté minutě jen zoufale ohlédl. Hořký začátek utkání naštěstí v páté minutě trochu napravil David, když dostal z pravého rohu přesnou přihrávku od Patrika a střelou z první vyrovnal na 1:1. Ovšem o další dvě minuty později se v našich tvářích objevil žalostný výraz, když poslal Sokol Bílina opět do vedení Nedbálek.

Byť se to šancemi na obou stranách jen hemžilo, skóre se poté dlouho neměnilo. Až ve třetí minutě druhé třetiny se David opět utrhl z obrany a přesprintoval podél pravého mantinelu půl hřiště. Našel na levé straně volného Marka, který se dlouho nerozmýšlel, našel skulinu mezi bílinskými obránci a krásnou přihrávkou vybídl k vyrovnání Honzu Sádla, kterému se to nadvakrát opravdu povedlo.

Začínalo se opět od začátku. Bohužel se tak stalo doslova, protože Bílinu náš druhý gól akorát probudil z letargie a brzy jsme opět prohrávali. Napřed o jeden, posléze dokonce o dva góly. Byť jsme se pak zoufale snažili vstřelit gól, naše snahy končily zejména na rozložitém těle bílinského gólmana, který se s každou uběhlou vteřinou v bráně snad ještě zvětšoval. Honza Sádlo našel před bránou úplně volného Patrika, bílinský gólman byl však opět bezchybný, a tak ho Patrik alespoň dorážkou klepnul přes prsty. Zápas spěl vteřinu po vteřině nezadržitelně ke svému konci, přesto stačil jiskru naděje v poslední minutě vykřesat Zdenda. Marek s Michalem si za bránou vyměnili míček, Michal jej poslal před bránu na nekrytého Zdendu a ten se střelou pod víko nemýlil. Odvolání Vikinga však již nepomohlo a zápas tedy skončil 3:4 v náš neprospěch.

Do druhého zápasu jsme nastoupili mnohem šťastněji. Ve čtvrté minutě potáhl z obrany dopředu míček Michal a nahrál po levé straně nabíhajícímu Zdendovi. Ten se neostýchal i z větší vzdálenosti vystřelit a na první pohled neškodná střela se odrazila od bližší tyče za záda soupeřova gólmana. 1:0. Sokol Bílina poté několikrát ohrozil naší bránu z bezprostřední blízkosti, až se mu nakonec přeci jen povedlo síť za Vikingem rozvlnit. Gól soupeře nás naštěstí na kolena nesrazil. Naopak jsme se i nadále rvali o vítězství a vypracovali si pár slibných příležitostí. Jim navzdory to byl však nakonec ve dvanácté minutě Honza Maule, který od pravého mantinelu vystřelil spíše nazdařbůh a jeho plachťák natolik překvapil bílinského gólmana, že si snad i klíční kost vyhodil, když se nenadálou střelu pokusil vyrazit. Marně. Míček se od jeho ramena odrazil přímo za jeho záda a Honza nás tak za oslavného jekotu jeho dvou fanynek poslal do potřebného vedení. 2:1. Zbývala půlka zápasu, přesto v ní již nepadl jediný gól. Viking předváděl výtečný výkon, naše obrana mu zdatně sekundovala a občas jsme měli i trochu toho potřebného štěstí. V útoku se nám bohužel štěstí trochu vyhýbalo, protože se nedá říct, že bychom si pár pěkných příležitostí za onu polovinu zápasu nevypracovali. Důležité však bylo potřebné vítězství, které nás poslalo do třetího, rozhodujícího zápasu série.

Navzdory očekávání zůstal ve třetím zápase Kouťas opět sedět na lavičce náhradníků. V dobré náladě nás povzbuzoval a hledě na Vikingův stále dobrý výkon si pomlaskával, jak si to pak všechno vyhradí v semifinále. Ta vidina se však rozplynula již v první třetině, kterou jsme, doposud nechápu jak, nehorázně pohnojili a nechali si po osobních chybách vstřelit dva góly. Nutno dodat, že první Raisův gól prošel snad okem jehly, protože víc místa mu tam Viking nenechal. Stav 0:2 nás pochopitelně nutil ostře napadat, riskovat, a tak vznikaly další chyby, které naštěstí Viking srdnatě hasil. Zápas se chvílemi hrál v ostrém tempu, pak zase opatrně, zkrátka Michalova i Mojžova mamka a sestra si přišli jistě na své. O mnoho víc fanoušků nás bohužel ve snaze zápas obrátit nepodporovalo, a tak možná proto čekala ta hrstka příchozích, včetně nás, na veledůležitý zvrat až do třetí třetiny. Přesto, dočkali se! Ve dvacáté minutě jsme si za řeči nespokojených hráčů Sokola Bílina vysloužili přesilovou hru, do které se zapojil také Vláďa. Michal se na střídačce dotčeně zavrtěl a nevrle sledoval toho staříka se čtyřiačtyřicítkou na zádech, jak neohroženě kráčí k rozehrávce, že si vůbec dovolil mu zabrat v přesilovce místo. Do souboje v pravém rohu útočného pásma se po rozehrávce dostal Honza Sádlo a hráčům Bíliny se nedařilo mu míček sebrat. V příhodný okamžik tak Honza uvolnil číhajícího Vláďu, který okamžitě poslal míček před bránu na volného Marka. A ten se hned první ranou nezmýlil! Zavěsil, naše střídačka propukla v radostný pokřik a síly se nám opět vrátily.

Do soubojů jsme se vrhali až nebývale zuřivě, možná dokonce na hranici vyloučení, ale nic jiného nezbývalo. Uběhla další důležitá minuta, pak další, až se k poskakujícímu míčku před naší bránou prosekal Michal. Se štěstím trefil míček ještě před bílinským útočníkem a postrčil si jej do běhu vpřed. Zároveň s ním vyrazil do protiútoku Honza Sádlo, a jelikož se jediný obránce soupeře nestačil včas rozběhnout, oba jej přeletěli jako vítr. Michal naznačil střelu, přihrál na metr Honzovi a ten překonal bílinského gólmana. Vyrovnáno!

Zápas ještě nebyl ztracen, postup do semifinále se opět začal rýsovat. A když pak Zdenda našel před bránou volného Honzu Mauleho, který zužitkoval brilantní přihrávku na jedničku, neznalo naše nadšení mezí. Semifinále na dosah ruky! Ano, byla sice teprve 23. minuta utkání, ale cítili jsme se, že tuhle šanci už si vzít nenecháme.

Sokol Bílina ale pochopitelně v tu chvíli pocítil, že se mu semifinále vzdaluje a začal do nás bušit. Útok stíhal útok, Sokolíci nás napadali nikoliv ve dvou nebo ve třech, ale ve čtyřech a zamkli nás v našem pásmu tak na dlouho, že hráči na naší střídačce netrpělivě podupávali nohama, zda se na hřiště ještě vůbec dostanou. Dvě minuty do konce. Stále jsme vedli 3:2. Na střídačce nám letěla hlavou jediná myšlenka: Někam ten míček vyhodit, doběhnout tam a zašlápnout. Minuta a půl. To už se přece udržet dál. Jen se dostat z toho sevření, jen ten míček odpálit, jen... a v čase 28:20 se před naší bránou mihnul zcela nekrytý červeno-modrý dres, míček dostal přesně na čepel a bekhendem ho poslal za bezmocného Vikinga. Jedna minuta a čtyřicet vteřin do konce třetiny! Namísto, abychom po ten čas vynaložili všechny zbylé síly na uhájení vítězství, jsme se pak ještě třásli, aby nám rovnou neskončila sezóna.

A přece skončila, jen nás osud napínal až do prodloužení. Pak už to ale bohužel ani netrvalo moc dlouho. V první minutě prodloužení jsme chybovali ve středním pásmu, Sokolíci nás přečíslili, vyměnili si těsně před Vikingem přes našeho bezmocného obránce míček a vypálili. Viking se pokusil přesunout a takřka míček chytil. Míček se razantně zbrzdil o jeho výstroj, přesto pod ním propadl a kutálel se dál a dál, vstříc brankové čáře. Trvalo to vteřinu, dvě? Nikdo nebyl dost blízko, aby tomu zabránil. Chvíli poté, co se míček dostal celým objemem za brankovou čáru, ho někdo vyrazil z brány ven, ale málo platné, ruka rozhodčího už za hvizdu píšťalky mířila neochvějně do brány. A tak stejně jako před dvěma lety, zbyly nám oči pro pláč. Zatímco hráči Sokola se v poskakujícím klubku radovali ze zaslouženého vítězství, na naší střídačce mnozí skláněli hlavu do dlaní a mantinely úpěly pod zoufalými údery našich hokejek. Je konec, konec.

Ano, je to tak. Sezóna 2009/2010 pro nás skončila opět ve čtvrtfinále a Vláďa nám všem dluží vypečenýho pašíka. Než uspořádá řádnou grilovačku, nezbývá než poděkovat vám všem za účast, za nasazení a za oběti, které jste kvůli florbalu museli během uplynulého sportovního roku učinit. Ať už se jednalo o školu, o rodinu, přátele nebo o kamarády v jiných sportovních oddílech. Díky patří vám všem, díky nimž jsme i letos mohli vystupovat jako tým - jako FBC Desillusion 07. Mějte i bez aktivního florbalu krásné zítřky a nadále sledujte tyto stránky, neb sezóna možná skončila, ale Des07 jede pořád dál!