Ve zkoušce středu tabulky jsme obstáli

Nikdo naštěstí k prvnímu rannímu zápasu v této sezóně nezaspal, a proto jsme se sešli dokonce neobvykle v plném počtu u Domečku. Chvíli jsme si lámali hlavu, jak do dvou aut nacpeme devět lidí, hole a golmanskou výstroj, ale nakonec bylo dost místa i pro MiMyho mamku, kterou džentlmen Mojža pustil na přední sedadlo.

Kdybychom se na hřiště k prvnímu utkání jen skutáleli z postele, nemohlo by snad být více ospalé. Tak to vidím já, ovšem řečí sportovního komentátora nastoupily oba týmy k první třetině zkrátka jen opatrně. Zatímco v hledišti si fanoušci rukou způsobně zakrývali velkou díru pod nosem, FBK Děčín udeřil jako první. A jen co Zdenda po Mojžově přihrávce vyrovnal, prohrávali jsme zas, a tak se zdálo, že se Číčovi svěřenci probudili přeci jen dříve. Hra se však posléze konečně vyrovnala, a tak jsme dospěli i k vyrovnávacímu gólu Honzy Mauleho. Občas jsme dostali Děčín i pod tlak, ale protože nohy ještě neposlouchaly jak měly, Děčín využíval rychlých protiútoků. Chvíli to zavánělo gólem na obou stranách a handrkovali jsme se o skóre, až jsme se konečně díky Zdendovi dostali na rozdíl dvou gólů. Bohužel možná právě proto jsme pak ale chvílemi zápas vypouštěli, vznikaly z toho nepříjemné zmatky a ty nakonec vedly ke gólu téměř zpoza brány, kolem Vikingovy pravé tyče. Hrozící vyrovnání naštěstí chvíli poté odvrátil MiMy, kterého do samostatného úniku poslal přesnou přihrávkou Racek. FBK Děčín stačil při závěrečné půlminutové power-play již pouze snížit na konečných 5:4. Ta střela se třela Matesovi o lýtko a Viking proti ní neměl šanci. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby Děčín poslal svého golmana na střídačku o minutu dříve, ale z celkového pohledu si myslím, že jsme o ten jeden gól lepší byli a trochu mě mrzí, že Děčín nepředvedl vše, co jsme měli možnost sledovat v jiných zápasech. Budiž to pro ně výzva k příštímu našemu vzájemnému zápasu.

Na zápas proti Kozlíkům nám dorazila Litoměřická posila. Nebo alespoň to, co z ní po dlouhé noci zbylo, a tak jsme Davida protřele nasadili na rychlonohého čelenkáře, který tak po pár minutách Davidovy těsné osobní obrany sotva pletl nohama. Ještě než se tak ale stalo, vstřelili nám podcenění Kozlíci dvě branky a my prohrávali 0:2. Jak se později na zápasech Žižkova ukázalo, nebyla to nejvyšší počáteční hodnota skóre toho víkendu, ale i tak se dvougólové manko dohání velice špatně. Naštěstí nás skóre jako obvykle probudilo, začali jsme se více koncentrovat na hru a o chvíli později také střílet góly. Jako první překvapil soupeře střelou z pěti metrů MiMy, o chvíli později poslal za záda soupeřova golmana svou jedovku Mates. Oba dva nabil svou nahrávkou Jiří. Viking se zřejmě poslední dobou zaměřil na výhozy, protože se viditelně rozházel a občas z toho bylo přečíslení dva na jednoho nebo Zdendův troufalý postup sólo do jednoho či dvou obránců. Ještě než se ale Zdenda konečně prosadil, trefil se znovu Mates a my konečně vedli. Zdenda pochopitelně nemohl připustit, aby se Mates pokoušel o hattrick, zatímco by on sám neměl jediný bod, a tak se domluvil s Rackem, který mu posléze třikrát pěkně namazal, ale stejně to byla Mojžova přihrávka, kterou Zdenda do brány konečně dopravil. Marek mezitím svou ohromující střelou rozsvítil nefunkční zářivku na stropě, ale předně hrál ve velké pohodě, jakou možná ani on sám po dlouhé pauze neočekával. Zdenda pak v posledních pěti vteřinách zápasu dokonal dílo zkázy a vyslán Mojžovou přihrávkou vystřihl do víka soupeřovy brány definitivní tečku. Kozlíci nás na začátku utkání trochu vyvedli z rovnováhy, ale naštěstí jsme jim již více nedovolili, Viking pokryl zbylé střely, a my se tak mohli plácat za výsledek 5:2 po zadku.

Na čtvrtém turnaji jsme splnili šestibodovou povinnost a dokázali si, že minimálně do středu tabulky patříme. Jak na tom budeme se silnějšími soupeři, kteří nás v nejbližší tobě očekávají, to se ještě uvidí, nyní ale každopádně můžeme vychutnávat pocit dvojího vítězství a turnaj bez ztráty jediného bodu. MiMy může dokonce oslavovat první čisté konto na trestné lavici. A protože jsme všichni urvali do kanadského bodování alespoň jeden bod, můžeme se hrdě doma pochlubit maminkám. Teda až na Davida, který bude drhnout schody a zpytovat svědomí :D