Vyčerpávající výkon za tři body

Prvně od začátku sezóny jsme měli problémy se soupiskou a dát dohromady opět osm lidí a golmana ukázalo se býti poněkud divokým. Honza Sádlo měl ještě americký čas a málem přišel v neděli, Patrik nedobrovolně potěžkal berle, Davidovi přetočili trénink o tři hoďky dřív, Marek trpí mani-festus ditine a Jiří chytal mrákoty, když se dozvěděl, že se hraje s Fénixem. To raději strhnul celou Oldřichovskou telefonní ústřednu. Přesto ale nakonec dorazil, za Patrika vepředu zaskočil MiMy, Kouťas si narazil helmu a mohli jsme nastoupit proti tvrdým hochům z Fénixu.

A že to byl opět zápas vyhrocený jak se patří, to naznačovala přítomnost hned dvou oficiálních rozhodčích. Fénix se dostal poměrně brzy do vedení a Kouťas si jen zadýchaně povzdechl, kde se během toho prvního měsíce v kanclu vzalo těch šest kilo na váze. Než se stačil po prvním gólu zahřát na provozní teplotu, Mojža našel sametově načechraným míčem hráče Bíma a po jeho samostatném úniku lovil Kouťas míček ze sítě podruhé. Naštěstí pro nás na dlouho naposled. Zatímco se totiž dvojka Zdenda-Michal teprve nejistě seznamovala, Honza Sádlo se v lehkém tílku rychle rozvzpomněl na svůj florbalový um a poslal na Honzu Mauleho tak přesnou přihrávku, že o ní střelec našeho prvního gólu překvapením málem zakopl. Zužitkoval ji však posléze brilantním způsobem, přímo pod horní tyčku, a Mávo neměl sebemenší šanci. Vstřelený gól nás dostal do hry. Kouťas již podával výborný výkon a občas se svými výhozy pokoušel najít Zdendu nebo Honzu Sádla. Tempo hry se stupňovalo. Došlo na první potyčky, při nichž si čelní pozdrav vyměnili Zdenda s Bímem a došlo i na první hádky, které provokatér Bím hrotil jen těžko stravitelnými posměšky. Jeho teatrální: "Co tady brečíš??? Dyť ti to písknul vole tak nebreč! Ste furt uplakaný jak malý děti," nás spíše rozesmálo, ale jeho gól by mu byl dal málem za pravdu. Kouťas nedotáhl svůj typický skluz až k tyči, Bím toho využil a zpoza brány dopravil o Kouťasův hrudník míč za brankovou čáru. Když pak o pár minut později sestřelil hráče Fénixu v samostatném úniku MiMy ("vám dop_dele řikám, že sem to před nim postavil na špičky!!! sem mu tak maximálně dejch za ucho!"), a Bím tak navíc dostal možnost trestného střílení, už to zase vypadalo bledě. Kouťas naštěstí udržel nervy na uzdě a směr kličky skvěle vystihl. Potěšil tím zejména publikum v zeleném, které tvrdá hra Fénixu již pár minut poněkud iritovala. Spolu s fanklubem Honzy Mauleho a MiMyho mamkou jsme tak v hledišti měli již silnou podporu a snad i díky tomu se MiMy uvolnil do samostatného úniku a přes obránce Fénixu snížil na 2:4. O další snížení se pak ještě postaral Mates, ale ani jeho krví zaplacený gól již nedokázal odvrátit konečnou porážku 3:4. Poslední vteřiny zkrátka patřily nekonečné síle hráče Bíma, který zavřel míček v našem rohu a byť na něm viseli tři naši hráči najednou, míček mu prostě nikdo nesebral. Když už na něm visela snad celá naše střídačka a míček odkudsi přeci jen vyskákal, tři čtyři vteřiny už nestačily na to, aby mohl MiMy najít přihrávkou Zdendu. Po sporné ruce Fénixu v poslední vteřině zápasu, po níž bychom snad ještě mohli ohrozit jeho bránu, kdyby byla odpískána, jsme museli uznat, že byl Fénix zkrátka silnější. Ruce jsme si s nimi podali již smírně, přesto jsem cítili, že jsme tenhle zápas mohli vyhrát a ztracené body nás dost mrzely.

Jak jsem se pak pořád hádal s Mejdžrem při pískání zápasu Bad Boys vs. Legendy Ústí, to si můžeme říct v hospodě, teď ke druhému našemu zápasu s TJ HCL.

Chlapci na nás vlítli poněkud odvážně a hned od prvních minut jsme se měli co otáčet. Naše útoky se však již docela dobře sehrály, a tak jsme velice dobře chytajícího golmana HCL také několikrát nepříjemně ohrozili. Hra se přelévala nahoru a dolů, ale naše obrana držela střelce v dostatečné vzdálenosti od Kouťase, který tak dobře viděl a všechny střely kryl. Nad očekávání se rozehrál i Vláďa, který se po prvním zápase, v němž poněkud přecenil své síly, konečně našel a dva jeho sprinty, po kterých skončil kotoulem vzad, jistě oslovily jeho největší fanynku nemálo jako za mlada. První náš gól vstřelil po překonání obránce a následném samostatném úniku MiMy. Zdenda trochu bojoval s přijetím přihrávek, nicméně se spolu s Honzou Sádlem dostali k několika pěkným střelám. Honza Maule se zaměřil spíše na zodpovědnou výpomoc obraně. Mates tak mohl o pár minut později bez starosti do útoku, jeho křižnou přihrávku na MiMyho však v poslední chvíli zneškodnil pozorný golman HCL. MiMy se však nevzdával, do úniku se dostal znovu a po nepříjemně vyhlížjícím pádu si vysloužil trestné střílení. Na hranici tažení míčku zpět nájezd sám proměnil a poslal nás tak po předchozím gólu HCL opět do vedení. Sám však svým typickým způsobem nabídl soupeři pár minut před koncem šanci k vyrovnání. A tak z trestné lavice po vyloučení za hru vysokou holí sledoval nešťastnou Matesovu teč, proti níž Kouťas už nezmohl zhola nic. Hoši z HCL řičeli nadšením, hlediště oněmnělo nenadálým vyrovnáním a Mates se mezitím ve vší tiché nasranosti pokusil pěstí narušit statiku budovy. A smůla se lepila na paty dál. Naspídovaní hráčí HCL disponovali nenadálou rychlostí, unikali středem i po prknech a jeden takový únik musel na hranici velkého brankoviště hasit sám Kouťas. Hráč HCL přes něho přeletěl ve třech kotrmelcích, za ním však letěla také Lukyho helma. Hrůzně vypadající srážka a Kouťas nezvedající se ze země nám připravily pár bezdechých vteřin strachu, co se s ním stalo, ale když ho MiMy konečně přestal škrtit, Luky se otřepal, promnul nakopnuté ucho a poklekl opět neohroženě do brány. HCL mezitím celou dobu reklamovali jeho zákrok jako faul trestaný nájezdem, ale neuspěli. A když jsme na jejich straně za téměř stejný zákrok dostali o půl minuty později volný úder, Mates zametl s jejich připomínkami na milimetr přesnou střelou k tyči. Poslední minutu jsme zazdili a vyhrocený zápas, při němž si rozhodčí dokonce musel zavolat kapitány obou mužstev, aby zákroky svých hráčů u hrazení umírnili, jsme dotáhli do vítězného konce 3:2.  

Pokud jste někdo zápasy sledoval živě, jistě mi dáte za pravdu, že by bylo spravedlivé, kdybychom porazili Fénix a tři body si odnesli kluci z HCL. Rozhodčí je přeci jen trochu zařízl, bohužel se pak mstili na nás, a tak jim budiž body upřeny spíše vzhledem k nezvládnuté hře fair-play. Florbal je ale tak krásný i krutý právě proto, jak je nevypočitatelný a uvidíme, jak s těmito týmy dopadneme zase příště. Turnaj to byl každopádně vyčerpávající, mně osobně bolely na druhý den ráno kyčle a třísla přímo žalostně. A nemá s tím co dělat, že jsme se pak v Dublinu pod taktovkou kouče Marka a kustoda Martiny zdrželi neočekávaně do tří ráno ; )